V souvislosti s událostmi na svatbě v Hrádku jsme se včera odpoledne vydali na místní faru, abychom získali vyjádření přímo od pana faráře Bezdíka.
Dveře nám po zaklepání otevřela farní hospodyně paní Kuncová s tím, že pan farář, jako každý den v době oběda, je na návštěvě u některého ze svých věrných farníků, kde šíří lásku a Boží slovo. Ale že pokud chceme, můžeme na něj zkusit počkat.
Hospodyně nás usadila přímo do pokojíku pana faráře. Nevelká místnost působila velmi skromně, jak by člověk od venkovského služebníka Božího očekával. Už na první pohled bylo patrné, že její vybavení vznikalo postupně především díky darům místních věřících a s ohledem na hospodárnost.
Letitý stůl z masivu byl zakryt zeleným ubrusem, na některých místech byly patrné propálené malé dírky, pravděpodobně od svíček. Uprostřed dominoval masivní bílý porcelánový popelník plný cigaretových nedopalků. Jelikož farář Bezdík ve svých kázáních často upozorňuje na nebezpečí spojená s konzumací návykových látek, dá se usuzovat, že měl na návštěvě některého z farníků, který tomuto zlozvyku dosud neodvykl a chtěl od faráře pomoc. Zelené závěsy na oknech propouštěly do místnosti přesně tolik světla, aby vytvořily útulnou, klidnou a duchovní atmosféru.
Šetrnost a úcta k věcem byla patrná na každém kroku. Vedle popelníku stál komínek porcelánových podtácků, očividně určených k tomu, aby horké nápoje nepoškodily lakovaný povrch stolu. Evidentně shodou šťastných náhod jsou ubrus, závěsy, popelník i podtácky označeny logem místního pivovaru Nuzák a působí tak vkusným a sladěným dojmem. Všechny předměty pocházejí nepochybně od nějakého fanouška Nuzáku, který se s touto neřestí rozhodl skoncovat a svou sbírku reklamních předmětů věnoval faře. Důkazem budiž i velké nástěnné hodiny s pivními čárkami místo čísel, nebo velký dvoumetrový nafukovací krýgl opřený v rohu místnosti o historickou skříň s farními kronikami. Přítomnost tohoto dekorativního prvku svědčí o tom, že ani církevní prostředí nemusí být prosté hravosti a smyslu pro humor. Masivní zdi starého domku udržují i v těchto extrémních teplotách uvnitř příjemných 21 stupňů, jak nám potvrdil pohled na teploměr ve tvaru chmelové šišky.
Nad spartánským úzkým lůžkem, visela starobyle vyhlížející smaltovaná cedule s nápisem NUZÁK - PIVO JE BOŽÍ DAR, potvrzující, že Bůh je v této světnici přítomen ve v každém jednotlivém předmětu.
Na malém nočním stolku u postele pak ležely brýle na čtení, časopis Burda a pivní půllitr se známým logem, naplněný zlatavou tekutinou. Jelikož jsme v místnosti nezaznamenali žádné porcelánové nádobí, lze předpokládat, že pan farář používá darované sklo ke konzumaci svého večerního čaje. Fištrón starého praktika, zvyklého na nuzné poměry, potvrzuje i provizorní oprava šatní skříně, jejíž ulomenou zadní nohu Bezdík nahradil podložením jakousi malou černou knihou s tenkými listy a zlacenou ořízkou. Přemek Podlaha by se tady mohl učit.
Vyřezávaný dřevěný kříž s ukřižovaným Kristem jsme pak objevili v rohu u sympatických malých kamínek, hned vedle ohnuté hole na nordic walking, rakety na squash a rybářské stoličky. Z umístění těchto předmětů usuzujeme, že je pan farář používá spíše příležitostně.
Bohužel ani po dvou hodinách a třech vypitých kávách jsme se návratu Jiřího Kaňoka Bezdíka nedočkali, zřejmě ho někde zdržely povinnosti duchovního. Na jeho vyjádření si tak budeme všichni ještě počkat.
Foto: Jiří Promptl
Dveře nám po zaklepání otevřela farní hospodyně paní Kuncová s tím, že pan farář, jako každý den v době oběda, je na návštěvě u některého ze svých věrných farníků, kde šíří lásku a Boží slovo. Ale že pokud chceme, můžeme na něj zkusit počkat.
Hospodyně nás usadila přímo do pokojíku pana faráře. Nevelká místnost působila velmi skromně, jak by člověk od venkovského služebníka Božího očekával. Už na první pohled bylo patrné, že její vybavení vznikalo postupně především díky darům místních věřících a s ohledem na hospodárnost.
Letitý stůl z masivu byl zakryt zeleným ubrusem, na některých místech byly patrné propálené malé dírky, pravděpodobně od svíček. Uprostřed dominoval masivní bílý porcelánový popelník plný cigaretových nedopalků. Jelikož farář Bezdík ve svých kázáních často upozorňuje na nebezpečí spojená s konzumací návykových látek, dá se usuzovat, že měl na návštěvě některého z farníků, který tomuto zlozvyku dosud neodvykl a chtěl od faráře pomoc. Zelené závěsy na oknech propouštěly do místnosti přesně tolik světla, aby vytvořily útulnou, klidnou a duchovní atmosféru.
Šetrnost a úcta k věcem byla patrná na každém kroku. Vedle popelníku stál komínek porcelánových podtácků, očividně určených k tomu, aby horké nápoje nepoškodily lakovaný povrch stolu. Evidentně shodou šťastných náhod jsou ubrus, závěsy, popelník i podtácky označeny logem místního pivovaru Nuzák a působí tak vkusným a sladěným dojmem. Všechny předměty pocházejí nepochybně od nějakého fanouška Nuzáku, který se s touto neřestí rozhodl skoncovat a svou sbírku reklamních předmětů věnoval faře. Důkazem budiž i velké nástěnné hodiny s pivními čárkami místo čísel, nebo velký dvoumetrový nafukovací krýgl opřený v rohu místnosti o historickou skříň s farními kronikami. Přítomnost tohoto dekorativního prvku svědčí o tom, že ani církevní prostředí nemusí být prosté hravosti a smyslu pro humor. Masivní zdi starého domku udržují i v těchto extrémních teplotách uvnitř příjemných 21 stupňů, jak nám potvrdil pohled na teploměr ve tvaru chmelové šišky.
Nad spartánským úzkým lůžkem, visela starobyle vyhlížející smaltovaná cedule s nápisem NUZÁK - PIVO JE BOŽÍ DAR, potvrzující, že Bůh je v této světnici přítomen ve v každém jednotlivém předmětu.
Na malém nočním stolku u postele pak ležely brýle na čtení, časopis Burda a pivní půllitr se známým logem, naplněný zlatavou tekutinou. Jelikož jsme v místnosti nezaznamenali žádné porcelánové nádobí, lze předpokládat, že pan farář používá darované sklo ke konzumaci svého večerního čaje. Fištrón starého praktika, zvyklého na nuzné poměry, potvrzuje i provizorní oprava šatní skříně, jejíž ulomenou zadní nohu Bezdík nahradil podložením jakousi malou černou knihou s tenkými listy a zlacenou ořízkou. Přemek Podlaha by se tady mohl učit.
Vyřezávaný dřevěný kříž s ukřižovaným Kristem jsme pak objevili v rohu u sympatických malých kamínek, hned vedle ohnuté hole na nordic walking, rakety na squash a rybářské stoličky. Z umístění těchto předmětů usuzujeme, že je pan farář používá spíše příležitostně.
Bohužel ani po dvou hodinách a třech vypitých kávách jsme se návratu Jiřího Kaňoka Bezdíka nedočkali, zřejmě ho někde zdržely povinnosti duchovního. Na jeho vyjádření si tak budeme všichni ještě počkat.